9 Deník a poznámky
9.1 Střípky o magii
Spisovatelé historie jsou mágové, kteří se zaměřují na vymýcení nekromancie “přepisováním” či jiným měněním historie tak, aby jejich magie nefungovala.
Kouzla reaktivních mágů spočívá ve ztotožnění se s okolím za cenu ztracení sebe samotného – je to spíše takový tanec.
Vyvolání nemrtvých že zemřelých těl má tu nevýhodu, že vyvolávač musí řešit postupný rozpad těla.
Z tohoto důvodu se někteří kataři rozhodnou napsat Pravdu, což je kata, která má je samotné vystihovat co možná nejlépe (do časového okamžiku, kdy je Pravda napsána). Pravda se potom dá použít na sebe-nekromancii (jak?)
Nicméně v rukou jiného katara je zároveň Pravda katarova největší slabina. Rozhodne-li se jí zneužít, poškozený Katar proti tomu zmůže jen pramálo.
Jaký Katar je takto uvězněn? Nebo co dalšího zajímavého to znamená.
Kataři se většinou sami neomlazují, ale přes své konexe si zařizují séra a lektvary. Omlazení sama sebe vyžaduje alespoň do určité míry vytvořit Pravdu.
Pro většinu nerozených mágů (kataři apod.) je magie ovlivňující je samotné velmi nepřirozená a je málo prozkoumaná a praktikovaná.
Smuteční klan se v tomto lišil neb zkoumal a hlavně používal magii opírající se o pocity či celou podstatu čarujícího. Tím se také vystavovali i změnám a nebezpečí s tím spojeným.
Kodex slov takovou magii odsuzuje a odrazuje od ní, ačkoli ji přímo nezakazuje (je to spíše tabu nežli ilegální).